jak jsem kamuflovala těhotenství

od první chvíle sice úplně ne, ale od té druhé už jsem se těšila na to, až o svém stavu budu moci někomu říct. ačkoliv bylo zároveň vzrušující mít takovéhle tajemství, s vědomím, že až to konečně praskne, tak to teda bude pořádná šlupka! :-)
při skládání slibu zachování našeho tajemství jsem Radůnkovi sdělila, že nerada lžu, čiliže když na mě někdo vybalí otázku nebo konstatování, které nebude možné okecat, tak to nebudu zapírat, vyvracet, atd..

jak už jsem psala posledně, mám kolem sebe vrstevníky, kteří buď v nedávné době rodili a nebo si potomka právě spíchli, tudíž čerstvé rodičovství v okolí nebylo nic neobvyklýho, prostě "druhá vlna" rozmnožování v naší generaci.
a při rozhovorech s kámoškama jsem i já sem tam malinko naznačila, že bychom s Radkem taky chtěli plodit, takže bylo logický, že se mě pak kamarádky ptaly: a co vy? jak na tom jste? kdy bude mimčo, aby měl ten náš/ta naše taky kamaráda/ku...

matně si vzpomínám, že těhotenský test jsem si dělala 14.10.2011, takže od toho dne to víme a od tohoto dne jsme to také tajili. bylo to čerstvý a na mě nebylo, krom děsný únavy, vůbec nic vidět (vlastně to ještě pořádně není ani teďka, kdy jsem už na počátku šestého lunárního měsíce...).

na začátku to nebylo s touhle novinkou a zároveň tajemstvím vůbec jednoduchý a zvlášť, když koncem října přišla moje ségruš s nabídkou, abychom s nimi jeli buď na konci května nebo začátkem června na týdenní pobyt do Slovinska - hmm, lákavé... jenže my už jsme věděli, že zrovna v termínu dovolené bychom měli rodit! a ségra navíc řekla, že pokud bychom chtěli jet, musela by se chata, kvůli obsazenosti, zamluvit již do konce týdne... tak a teď babo raď! neměli jsme jistotu, že těhotenství dojde do konce prvního trimestru, který je nejkritičtější a rozhodně jsme ještě do té doby nechtěli nic slibovat a plánovat. Simča si to vyložila po svém a i když jsem ji požádala, jestli by nemohla s rezervací alespoň měsíc počkat, že pro to máme jisté důvody, málem se naštvala, že si vymejšlíme a tak vůbec... prostě vzniklo nedorozumění a já byla nahlodaná, že jí důvod vyklopím. naštěstí jsem to vydržela a ségruš se taky "uklidnila".

další situace nastala někdy začátkem listopadu, když jsem byla navštívit těhotnou kamarádku Janu. Janča byla asi týden před porodem a trochu více vnímavá, takže když se mi během hovoru z ničehož nic malinko zvednul žaludek, vyhrkla na mě: ty seš těhotná...!? byla to taková směs otázky a konstatování... noo, hlavou mi problesklo: sakra, jak mám tohle vokecat? nijak! nesměle jsem přikývla. a musim říct, že se mi ulevilo, že se mohu alespoň někomu, kdo ten jinej stav zažil a zažívá, svěřit a konzultovat, s čímž jsme pochopitelně ihned začaly a Janča mi na nevolnosti doporučila čaj pro těhotné, který jsem pořídila v lekárně.
v půlce listopadu jsem pak šla na procházku s kamarádkou Lůcou, která měla v kočárku dvouměsíční miminko a taky začala "útočit" dotazama: a co vy Lůco, jak to vypadá s mimčem u vás? tady jsem se z toho ovšem vykroutila krátkým okecáním ve stylu: no to víš, nic neplánujeme a až to přijde, tak to bude... ;-)

jednou večer jsem byla domluvená s kamarádkou Eliškou, že si uděláme dýchánek. nebylo mi ten den klasicky moc dobře, takže jsem se rozhodla, že si u ní místo kafe dám čaj a chtěla jsem si vzít svůj "těhotenský". jenže mi bylo blbý přinést si jenom jeden sáček, tak jsem jich z krabičky nabagrovala víc. fajn, teďka ještě pořešit to růžový baleníčko každýho sáčku, na kterém je napsáno: čaj pro těhotné - nechci přece vzbudit ani stín podezření... sejmula jsem papírové obaly z pytlíčků a pečlivě vše založila do cestovní krabičky od žvýkaček. takhle jsem dorazila k Elišce, ještě se sdělením, že mám nějak rozhozený trávení, není mi dobře, že jsem na to dostala tenhle čaj a jestli si dá šálek se mnou, když už jich mám víc... inu, dala :-) ...a takhle se mnou Eliška, nic netušíc a s chutí, popíjela čajík pro těhule :-)

když se krátce vrátím k začátku, tak si uvědomuji, že drtivou většinu informací, které mám o těhotenství jsem sosala z internetu a tam jsem se také dočetla, že těhotné nemají navštěvovat saunu a ani horké lázně, což by mě samo od sebe nenapadlo, ačkoliv to zní velmi logicky. no dobrá, takovejch omezení asi bude vícero... jak říkám - dosud jsem to netušila a ani Radek, tudíž jsem si z toho vytvořila soukromou hypotézu, že muži si omezení v saunování s těhotenstvím běžně nespojují.
začátkem prosince jsme si s kamarádem Marečkem zašli na oběd a jak si tak povídáme, stočil se hovor přes plavecký bazén právě k sauně. řekla jsem s nevinností sobě vlastní, že saunu teď jaksi nemusím a Mareček se zase se zvědavostí sobě vlastní zeptal: proč? seš těhotná? ...o-ou... to jsem tedy nečekala a než jsem ze sebe pomalu a překvapeně vysoukala: proč tě napadlo zrovna tohle? zrudla jsem až na patách a hlavou se mi prohnalo tornádo sakrujících myšlenek... odpověděl: prostě mě to napadlo, no... tak co? jsi těhotná? koukla jsem na Radka, který byl taky očividně překvapený a Marečkův dotaz jsem konečně odsouhlasila... než jsme se rozloučili, musel slíbit, že když už je tak vnímavej, bude s námi držet basu a nebude hrát na tichou poštu.

ani ne týden před Vánocema jsme to už moc neřešili, takže pár kamarádů a kamarádek se o tomhle dosud latentním těhotenství dozvědělo přímo od nás.

když jsme to pak o Štědrý den řekli rodinám, byli nadšení a sdílení se neobešlo bez slziček radosti :-)
byli jsme rádi, že jsme to tak dlouho vydrželi (s ohledem na výše zmíněné výjimky) a že se naše nejbližší okolí může konečně těšit s námi. ;-)

těhudeník (aneb dítě na cestě)

v předposledním zápisu jsem se věnovala tématu rodičovství... ano, máme psa! díky této skutečnosti jsme postoupili do dalšího levelu a řekli si, že už vlastně není nač čekat a tak čekáme potomka.
nalinkovali jsme si malýho rushe na 16.6.2012 a pokud všechno půjde jak má, bude nás v červnu o jednoho víc :-)

mimčo jsme ani tak neplánovali, jenom jsme si ujasnili, že pokud to vyjde, budeme moc rádi a pokud ne-e, tak se zas tak moc nic neděje (i když by nám to oboum bylo v budoucnu nejspíš líto, ale kdo ví, co bude zejtra, že). takže jsme tomu nechali volný průběh a normálně si dál užívali. o "metodách", které napomáhají otěhotnění (prstíčková m. a podobné "vychytávky", viz. mimibazar.cz), jsme se dočetli později, až když nebyly nutné a rozhodně nás pobavily!

o početí jsme se dozvěděli klasicky - v říjnu se nedostavila menstruace a následoval pozitivní těhotenský test a poté potvrzení lékařem. radovali jsme se a zároveň jsme si zamkli pusy na zámek s tím, že to bude naše malé/velké tajemství, které celému okolí odtajníme třeba až na Vánoce...
no dobrá... byl to Radůnkův nápad, já s ním souhlasila a dneska jsem za to ráda, ačkoliv jsem to před některými lidmi, vzhledem k tomu, že jsem sdílecí typ, tak dlouho tajit nechtěla... jsem těhotná prvně a mám kolem sebe kamarádky, které byly již v pokročilém těhotenství a já se chtěla dozvědět, jak to prožívaly a jestli je normální i to, jak se cítím já. protože jsem chtěla zachovat tajemství a nevzbudit podezření, nemohla jsem se ani poradit a popovídat s mamkou, babičkou...nikým... vydržela jsem to :-)

musím říct, že ani pro mě, ani pro Radka nebyl první trimestr rozhodně jednoduchý! nebylo mi dobře, ráno jsem vstávala a večer usínala s nevolností, díky které jsem neměla skoro na nic chuť a když už vůbec, tak jsme se honem rychle pakovali a mířili do nákupního střediska, kde jsme se snažili mojí momentální chuti vyhovět, abych se vůbec najedla. byla jsem neustále unavená a spala snad 20 hodin denně a bylo mi trapný pořád dokolečka opakovat, že se necítím. ale měla jsem i světlé chvíle, kdy mi bylo moc fajn a ty jsem si užívala, jak to jen šlo!

teď přichází chvíle, kdy musím vyjádřit vděčnost za Radkův přístup - snažil se vše se mnou sdílet a tím mě moc podporoval, prostě milující a opečovávající muž :-) těhotenství je jistojistě "jinej stav", alespoň pro mě - já se prostě v tom prvním trimestru vůbec nepoznávala, protože věci, které jsem normálně měla ráda, tak mi najednou nechutnaly a dokonce se mi z některých zvedal žaludek...
ale s koncem třetího měsíce klesla hladina těhotenského hormonu a já se vracela do svý starý "lajny" ;-) ...jsem to poznala v masně, při pořizování kostí pro Falkouše - i pohlédla jsem na krásnou vepřovou flákotku a seběhly se mi všechny sliny - doma jsme si ji pak s chutí a láskou upravili a sežrali - boží!

teďka už si tenhle jinej stav konečně užívám (...i Radek - hlavně moje výkyvy nálad...) :-)
jsme v 17. týdnu a prej to na mě zatím není vidět, ale já vim, že tam je a před pár dny jsme dokonce cítili první pohyby našeho potomka. je už docela velkej (doktor před týdnem říkal, že něco kolem 20-ti centimetrů) a taky pěkně divokej ;-)
mám radost a viděla jsem ho na sonu jak škytá, cucá si palec a má dohromady 10 prstíčků na nohou!
držíme si pěsti, aby všechno šlo jak má a naše rodinka byla stále spokojená :-)

mimochodem, nechceme si nechat říct pohlaví (rodina uzavírá sázky), ale já si myslím, že to bude kluk ;-)