na cestě ke svobodě

možná, že se v našich příspěvcích některý věci opakujou, ale vyprávíme je nezávisle a každej svýma slovama.

osobně věřím v to, že všechny události maj určitej smysl a vždycky vás posunou - záleží jenom na nás, kterej směr si vybereme...
Radek říká: dávejte si pozor na svá přání - mohla by se vám splnit. to se pochopitelně týká i negativních myšlenek.
každej jsme, nebo jsme někdy byli, v životě na něčem zaseklí nebo závislí. na rodině, na práci, na škole, na druhejch lidech... nechce se nám to opustit, páč to jsou ty naše "jistoty". co se stane, když něco z toho ztratíme, když se odsekneme? říkám tomu "zbržďovadla". ale nebylo to tak vždycky. někdo holt potřebuje "nakopnout", aby se šoupnul nebo si něco uvědomil. ;-)

když jsme si tedy v domácím klídku lízali rány, stočily se naše myšlenky k tomu, za jakým účelem se tyhle věci v našich životech dějí...? co si z toho máme jako vzít? a pak jsme uslyšeli: lidé bděte!
bylo to tak hlasitý, že nás to naštěstí probralo.
já jsem si uvědomila ten dávný tenký hlásek, kterej mi už dlouho šeptal, že si chci život užít, že je moc krátkej na to, abych každým dnem "plejtvala". že prostě nežijeme jenom na zkoušku.
pak přišla i vzpomínka na to, jak jsem si kdysi dala novoroční předsevzetí, že budu cestovat, taky jak možná navštívím příbuzný v Americe...atd..
přemýšleli a snili jsme oba. chceme cestovat, na tom se shodneme, paráda.

nejdřív jsme měli velký oči a padaly různý návrhy. pak jsem si vzpomněla na týpky, kteří se vydali přes Balkán žigulíkem do Sýrie a našla jsem na netu jejich cestopis. to se Radůnkovi zalíbilo a částečně jsme se inspirovali.
jelikož nejsme ani jeden plánovací typ a máme rádi spíše nahodilost, nebylo to úplně jednoduché a co se týká cesty, měli jsme jen hrubý obrys - někam nějak dojet. řekli jsme si, že by bylo fajn uklidit se v zimě kamkoliv do tepla, takže byla ve hře Afrika (v tom nás pro změnu inspirovali Mareček s Terkou).
bylo jaro.
v červnu jsme pořídili nynější vozidlo - Rendu. a celé léto jsme trávili tím, že jsme budovali naše "1 + otoč se venku".
bylo to náročný! a když si vzpomenu, že jsem tenkrát ještě chodila denně do zaměstnání, krom toho jsme rozhodně v životě nezapomínali ani na "zábavu", tak by mne zajímalo, kde se brala všechna ta energie. moc jsem toho přes léto nenaspala - pracovní proces začínal v půl sedmé ráno (budík budil v půl šesté) a já kolikrát chodila spát po půlnoci... často jsem si opakovala - no co, vyspíš se v hrobě.
teď mám času kolik chci a na co chci. na plnění snů.
někteří kamarádi píší - to ti závidím, nebo - ty se máš... apod.. jo, je to tak! mám se fajn, je to skvělé a je mi báječně!

...na chvíli dost superlativů.
je čas vrátit se k těm zbržďovadlům. maličko se ohlédnout. ;-)
a teďka - co je pro nás/vás/všechny skutečně důležitý? každej to má hozený jinak. pro někoho je důležitá třeba sprcha. nemusí bejt horká, prostě sprcha - proud puštěný vody, kterou si každej den mejete upachtěný/neupachtěný tělo. když není k dispozici teplá, nepohrdnete studenou.
já miluju horkou sprchu! a při "určitém" stylu života jsem si dokonce na sprše vypěstovala jakousi závislost, takže když jsem měla někde bejt bez sprchy, nebylo to vončo. ke všemu si mi za ty roky každodenního mytí navykly i vlasy, takže když jsem si je den neumyla, byly tak mastné, že jsem se skoro styděla vynést odpadky... přeháním, ale šlo o pocit! ...začátek odvykačky u mě nebyl bez slz a pamatuju se, jak se mě snad všechny holky ptaly: a jak se budete sprchovat, když nemáte koupelnu? no a já jsem holka.

dneska už to vidím jinak. sprcha je super, ale já žiju šťastně, i když ji nemám a nepotřebuju mít denně. krom toho, že jsme si vyrobili luxusní kanystrovou, máme i jiný možnosti - zajedeme do kempu a tam na sebe necháme proudit "horkost" do sytosti. jako včera - úplně božaný ;-)
sprcha tak trochu byla moje "zbržďovadlo". a i když ji mám pořád ráda, je něco, co miluju mnohem víc - SVOBODU!

...moje poznámka o sprše tak načíná všechny možný záseky. ale o těch dalších až zas někdy příště....


post scriptum: někde už ve Španělsku jsem si přečetla Zápisky starýho prasáka od Charlese Bukowskiho a když se v jednotlivejch příbězích vykašlete na pointu, dá se říct, že skoro všechny postavy žijou tak, že jenom chlastaj, souložej a vyměšujou. když se zamyslím, tak je to v podstatě i o nás. nebo to není tak jednoduchý a jednotvárný? žil takhle ve skutečnosti i Bukowski? a co Jan Tleskač?